Z historie školy do roku 1945
Státní menšinová škola s vyučovacím jazykem českým existovala v Dlouhé Vsi čtrnáct let.
Typ těchto škol byl povolen Zákonem Národního shromáždění z 3. 4. 1919 č. 189. Podle zákona mohly být zřizovány menšinové školy s vyučovacími jazyky českým, polským nebo německým tam, kde většina dětí povinná školní docházkou by byla vyučována jazykem jiným než mateřským. V Dlouhé Vsi byla škola otevřena 1. září 1925 jako jednotřídní. Existovala do konce září roku 1938, kdy po podepsání Mnichovské dohody o odstoupení části československého pohraničí Německu se obec Dlouhá Ves stala součástí Německé říše.
Od začátku školního roku 1928 - 1929 byla zřízena v obci jednotřídní mateřská škola s vyučovacím jazykem českým. Nejvíce dětí bylo zapsáno k 1. 9.1936 - 37, nejméně 1928 -29. Od roku 1931 neklesl počet žáků pod dvacet.
V mateřské škole bylo nejvíce dětí v školním roce 1931 - 1932, celkem 16. Počet dětí postupně vzrůstal, od 11 v roce 1928 až do 14 v roce 1937.
V práci škole pomáhaly školní výbory. V roce založení byl předsedou kněz P. Karel Zahradník. V pozdějších létech se školní výbor stal součástí místní odbočky Národní jednoty pošumavské. Škola a jednota se staraly o kulturní a společenský život české menšiny v obci.
Při škole byla zřízena veřejná knihovna, která měla v začátcích 100 svazků. Zájem veřejnosti byl velký. Postupně byly zřízeny i dětská školní knihovna a knihovna učitelská.
Od roku 1931 pracoval v Dlouhé Vsi odbor Československé ochrany matek a dětí. Do obce pravidelně dojížděl ke kontrolám matek a dětí sušický praktický lékař.
Ve školním roce 1934 - 1935 mohli žáci poslouchat poprvé radiové pořady. Školní rádio často využívali k společným poslechům odpoledne nebo večer i občané obce, kteří se scházeli ve třídě.
Od roku 1937 se ve škole vyučovala branná výchova.
K pořádání školních kulturních akcí a k výletům se škola zpravidla spojovala s menšinovými školami stejného typu, např. s českými annínskou a hartmanickou.
V roce 1933 navštívily děti Prahu. Výlet se uskutečnil v rámci rozsáhlé akce Národní jednoty pošumavské, kdy do hlavního města zavítalo na několik dnů téměř 1000 dětí ze Šumavy.Hlavně Národní jednota pošumavská podporovala české děti různými věcnými dary a soubory školních potřeb. Pomáhaly i různé spolky a továrny. Ojedinělá nebyla ani pomoc jednotlivců. Např. v roce 1927 na vánoční nadílku při besídce přispěly: Solo Sušice 200 Kčs, Spolek soukromých úředníků v Sušici 180 Kč, Národní jednota pošumavská odbor Sušice 200 Kčs, továrna na obuv Schwarzkopf 50 Kčs, Sušičan v Plzni 50 Kčs, atd.
Byly organizovány také podpůrné stravovací akce. V zimě 1932 - 1933 dostávaly děti pravidelně ke svačině teplé mléko a housky. Částkou 700 Kčs většinu nákladů hradila Okresní péče o mládež v Sušici, potřebný zbytek 100 Kčs doplatil okresní školní inspektor František Štolcpart ze svého platu.
V roce 1933 mezi dárci na vánoční besídku jsou mimo jiné zapsáni primátor města Prahy dr. Baxa, kloboučník v Praze p. Seidl (daroval všem dětem stejné čepice), důchodní správce v Dlouhé Vsi Tusar, spolek Svatobor z Plzně, Spořitelna města Sušice a další.Od roku 1935 byla zahájena tzv. polévková akce, během níž dostávaly děti v poledne výživné silné polévky s chlebem.
Každoročně školní besídka doplňovala oslavy vzniku státní samostatnosti 28. října, které pořádal místní odbor Národní jednoty pošumavské. Zpravidla se oslavy konaly v Schellově hostinci u továrny nebo v hostincích p. Veseláka a u „Ranklů."
Vhodně se ve škole připomínala další republiková nebo národní výročí, stejně jako jubilea významných osobností politického a kulturního života národa a státu. Vzpomínala se i výročí důležitých bitev světové války, při nichž bojovali naši legionáři. K pořádání se zpravidla spojovaly děti dlouhoveské s dětmi z annínské školy. Vítaným hostem byl vždy řídící učitel zAnnína R. Sláma, vynikající hudebník. Jeho koncertní vystoupení korunovala slavnosti.
Na čtrnáctiletou činnost první školy s vyučovacím jazykem českým navázala ihned po osvobození naší vlasti a ukončení 2. světové války na podzim roku 1945 národní škola. S velkými potížemi začínal nový školní rok 1945 -1946 v dlouhoveské obecné škole se smíšeným jazykovým vyučováním. Do školy přišli od září 1945 žáci různého věku a podle toho byli zařazováni nejdříve do dvou, v dalším školním roce již do tří tříd. Jednalo se 0 školní roky 1945/46 a 1946/47. Protože většina z nich pokračovala docházkou i v dalším školním roce 1947/48 (jubilejním v roce 2007 pro 6o.výročí vzniku úplné pětitřídní obecné školy a poté národní školy, v Dlouhé Vsi), nemohou být tito žáci v seznamu opomenuti. Sestavování do tříd bylo problematické. Do školy přišla řada dětí nových osídlenců Dlouhé Vsi a okolních osad. Přišly také děti, které zde s rodiči prožily válku a jejich rodiny se přihlásily k československé státní příslušnosti. Jinou skupinu tvořily děti německých obyvatel Dlouhé Vsi, Bohdašic, Platoře, Divišova, Vrabcova a dalších menších osad v okolí. Rodiny byly postupně zařazovány do odsunových transportů a děti školní docházku končily v průběhu školního roku. Zvláštní národnostní skupiny představovaly děti nově přistěhovalých příslušníků převážně z oblasti jihovýchodní Evropy. Pro nové obyvatele se vžil název reemigranti, protože svými rodovými kořeny z dřívějška patřily hlavně k slovenské národnosti. K té se také všechny děti ve škole přihlásily.
Výuka byla v začátcích obtížná. Děti z německých rodin česky většinou nerozuměly. Učitelé, kteří v průběhu války museli projít povinně kursy německého jazyka, se s nimi naštěstí dobře domlouvali. U dětí tzv. reemigrantů byla často problémem negramotnost i u starších dětí. Proto byly pro některé školáky zřizovány speciální třídy nebo alespoň oddělení v počátečním malotřídním školním uspořádání.
Počty dětí podle národností, jak přicházely vždy 1. září do školy:školní rok / nár. české / slovenské / německé / celkem
1945/46 / 58 / 3 / 67 / 128
1946/47 / 44 / 50 / 1 / 95